V případě, že manželé již nedokáží žít v jedné domácnosti a za různých podmínek dochází k odluce partnerů. dělení se péče o děti a majetek, zákony ČR nám dávají nástroj, tzv. Rodinné právo. Tomuto odvětvi se věnuji již více jak 25 let a ráda pomohu z mnohdy náhle vzniklé situace nejen po stránce právní.

Citace:

Obecně o rodinném právu

Rodinné právo upravuje práva a povinnosti osob, které v různých rolích vystupují v rodině.

Jde především o úpravu těchto práv a povinností:

  • Mezi manžely navzájem
  • Mezi rodiči a dětmi
  • Mezi dětmi a dalšími osobami, které jim nahrazují rodiče, či jejich funkci nějak doplňují

Rodinné právo se zabývá těmito oblastmi:

  • Manželstvím a registrovaným partnerstvím
  • Manželským majetkovým právem
  • Příbuzenstvím a švagrovstvím
  • Jinými formami péče o děti
  • Výživným

Manželství a registrované partnerství

Ačkoli bylo součástí návrhu NOZ i upuštění od církevního sňatku, nadále si budou moci snoubenci zvolit civilní, nebo církevní sňatek uzavřený před církví, která je k tomu oprávněná.

Vznik manželství

Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonem stanoveným způsobem. Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, že spolu vstupují do manželství.

Závady ve sňatečném projevu vůle nejsou zákonnými překážkami. Těmito zákonnými překážkami, které jsou jinak nově výslovně vyjádřeny v § 672 – 676 NOZ, jsou nedostatek věku, svéprávnosti, dříve uzavřené a dosud trvající manželství (nebo registrované partnerství, nebo jiný obdobný svazek v zahraničí), příbuzenství, svěření do péče jiné osoby, poručenství a pěstounství.

Co je svéprávnost?

Jedná se o nový pojem NOZ, který nahrazuje dříve užívaný pojem „způsobilost k právním úkonům“. Plně svéprávným se člověk stává zletilostí, tedy dovršením 18. roku věku.

Plně svéprávným se člověk může stát před nabytím zletilosti v těchto případech:

Uzavřením manželství  – soud může (a jsou-li pro to důležité důvody) ve výjimečných případech povolit nezletilému uzavřít manželství, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let věku.

Přiznáním svéprávnosti – pokud nezletilý není plně svéprávný, dosáhl věku šestnácti let, osvědčí schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti, pak může soudu navrhnout, aby mu přiznal svéprávnost. S návrhem vysloví souhlas zákonný zástupce nezletilého.

Pokud je sedmnáctiletému přiznána svéprávnost, může se se snoubenkou oženit.

Neplatnost manželství a zdánlivé manželství

Kamarádi Honza a Jirka se sejdou v hospodě. Honza je čerstvě ženatý a pohádal se s manželkou, protože mu zakázala jít do hospody. Proto se Honza Jirky ptá: „Může být manželství neplatné?“

Ano, může. Za neplatné manželství se považuje takové, které vzniklo, bylo platné a jeho neplatnost prohlásí soud. NOZ rozlišuje zákonné překážky neplatnosti manželství. Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené. Hádka s manželkou však samozřejmě není důvodem pro neplatnost manželství.

Naopak zdánlivé manželství (non matrimonium) je takové manželství, které nikdy nevzniklo. Soud může i bez návrhu (§ 678 NOZ) určit, že manželství není.

Manželství nevznikne:

  • Pokud nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním u jednoho ze snoubenců splněny takové náležitosti, na jejichž splnění je pro vznik manželství nutno bezvýhradně trvat.
  • Pokud není církevní sňatek uzavřen před orgánem oprávněné církve.
  • Pokud snoubenci v případě církevního sňatku nepředložili osvědčení matričního úřadu, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství. To se nevztahuje na sňatečný obřad v případě přímého ohrožení života snoubence.
  • Pokud mezi vydáním výše uvedeného osvědčení a uzavřením sňatku uplynula doba delší než šest měsíců (podle současné úpravy tři měsíce).

 

Zánik manželství

Manželství zaniká:

Rozvodem – lze rozlišit rozvod se zjišťováním příčin rozvratu manželství, a rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství.

V případě rozvodu se zjišťováním příčin rozvratu manželství soud manželství rozvede, pokud je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití.

Rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství se často nevhodně označuje jako „smluvený“ či „nesporný“ rozvod. Soud nezjišťuje příčiny rozvodu a manželství rozvede, pokud jsou splněny zákonem požadované podmínky.

Prohlášením za mrtvého jednoho z manželů nebo smrtí – smrt je považována za přirozený způsob zániku manželství. Proto NOZ oproti současné úpravě (§ 22 ZOR) tento způsob zániku manželství již výslovně nestanoví. Stejně tomu je v německé i rakouské právní úpravě.

Registrované partnerství

Úprava registrovaného partnerství zůstává v zákoně č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Manželské majetkové právo

Společné jmění manželů je v současné době upraveno v § 143 – 151 občanského zákoníku, nikoli tedy v zákoně o rodině. Podle NOZ je manželské majetkové právo zařazeno do části druhé, k právu rodinnému. Snoubencům i manželům nová úprava umožňuje lépe si uspořádat své majetkové poměry vzhledem k svým potřebám.

Vedle majetkového režimu zákonného (§ 709 – 715 NOZ) a režimu založeného rozhodnutím soudu (§ 724 – 728 NOZ) tak existuje i modifikovaný majetkový režim dohodnutý mezi snoubenci nebo manžely ve smlouvě (§ 716 – 723 NOZ), který může spočívat v režimu:

  • Oddělených jmění (ustanovení § 729 – 730 NOZ)
  • Vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství
  • Rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu

Společné jmění manželů v zákonném režimu

Není-li manžely dohodnuto něco jiného, platí, že součástí společného jmění manželů je to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů.

Součástí společného jmění se mohou stát:

  • Věci
  • Práva
  • Dluhy (pokud nejde o výjimky uvedené níže)

Dluhy nejsou součástí společného jmění manželů, pokud:

  • Se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo

  • je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Společné jmění manželů není tvořeno tím, co:

  • Slouží osobní potřebě jednoho z manželů
  • Nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl.
  • Nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech.
  • Nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví.
  • Nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

Zisk, který plyne manželovi z jeho výhradního majetku, se rovněž stává součástí společného jmění.

Pokud jeden z manželů zdědí dům či byt, nestane se tato nemovitost součástí společného jmění manželů. Půjde o výlučný majetek manžela, který tuto nemovitost zdědil. Bude-li však manžel, jako výlučný vlastník, tuto nemovitost pronajímat k bydlení, pak zisk, který z toho utrží, se stane součástí společného jmění manželů.

NOZ rovněž upravuje ochranu třetích osob v souvislosti se společným jměním (§ 731 – 735 NOZ).

Podrobně také upravuje práva a povinnosti při zániku manželství (§ 764 – 765 NOZ).

Příbuzenství a švagrovství

Rodiče a dítě

Rodiče a děti mají vůči sobě navzájem práva a povinnosti, kterých se nemohou vzdát či zříci. Účelem práv a povinností rodičů k dítěti je zajištění hmotného i morálního prospěchu dítěte. NOZ navazuje na současnou právní úpravu, některá ustanovení však zpřesňuje a podrobněji rozvádí.

Svěření dítěte do péče po rozvodu rodičů

Po rozvodu může soud dítě svěřit do péče:

  • Jednomu z rodičů
  • Oběma rodičům společně (nově je třeba, aby s tím rodiče souhlasili)
  • Oběma rodičům střídavě

Po rozvodu rodičů je možné dítě svěřit také do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte.

Určování rodičovství

„Mater semper certa est.“

Mateřství

Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.

Paní Eliška si přeje mít početnou rodinu, ale již dlouho nemůže se svým manželem otěhotnět. Biologické hodiny tikají, a proto se rozhodne co nejdříve situaci řešit. Vyřeší ji tak, že zajde za svou lékařkou, která jí sdělí zprávu, že je neplodná. Navrhne jí, aby s manželem zkusila cestu asistované reprodukce. Vajíčka dárkyně budou oplozena spermiemi jejího manžela a poté přenesena do dělohy paní Elišky. Matkou narozeného dítěte bude paní Eliška, a ne dárkyně.

Paní Jana je sice schopna otěhotnět, ale ne již embryo donosit. Proto by ráda uzavřela dohodu s paní Lenkou, která by převzala vajíčko oplodněné spermiemi partnera paní Jany, dále embryo nosila a po porodu by dítě paní Janě a jejímu partnerovi předala. Taková dohoda by však neměla žádné právní následky. Matkou dítěte bude ze zákona paní Lenka.

Otcovství

Podle současné právní úpravy je otcovství založeno:

  • Zákonnou domněnkou, že otcem dítěte je manžel, narodí-li se dítě za trvání manželství nebo do tří set dnů po jeho zániku.
  • V případě, kdy se dítě narodí z umělého oplodnění, se za otce považuje muž, který dal k umělému oplodnění své partnerky souhlas.
  • Souhlasným prohlášením matky a muže, který o sobě prohlásí, že je otcem dítěte.
  • Rozhodnutím soudu.

Jiné formy péče o děti

Poručenství

Poručník je jmenován soudem, pokud dítě nemá žádného rodiče, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Poručníkem se může stát i osoba, kterou rodiče naznačili. Rodiče to mohou před svědky sdělit případnému budoucímu poručníkovi, nebo mohou své přání vyslovit v poslední vůli či naznačit to ve veřejné listině před notářem. Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje tak, jako by mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako pěstounovi (§ 939 NOZ).

Matka vychovává sama své dítě a trpí nevyléčitelnou nemocí. Ve své poslední vůli proto navrhne, aby po její smrti vychovával její dítě bratr. Pokud bude bratr po sestřině smrti o dítě pečovat tak, jako by mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, bude mu náležet hmotné zabezpečení jako pěstounovi.

Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče

Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka (tzv. pečující osoby). Nejčastěji půjde o přechodné řešení, v němž rodiče nemohou dočasně o dítě pečovat. Na rozdíl od pěstounské péče nevzniká nárok na dávky pěstounské péče. Dítě však má nárok na výživné, které platí rodiče přímo pečující osobě. Jestliže výživné nelze v odpovídající výši stanovit ani rodičům ani prarodičům, tento institut se nepoužije a je namístě svěření dítěte do pěstounské péče.

Ústavní výchova

Soud nařídí ústavní výchovu jen jako nezbytné opatření. Musí však vždy zvážit, zda dítě přednostně nesvěří do péče konkrétní osoby. Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově. Možnost umístění dítěte do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům. Takový zásah musí být vskutku nezbytný s ohledem na další okolnosti (z judikatury Evropského soudu pro lidská práva: Havelka a ostatní proti České republice). Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let (§ 972 odst. 1 NOZ). Soud ji může o další tři roky prodloužit, nebo zrušit. Z důležitých důvodů může soud ústavní výchovu prodloužit až o jeden rok po dosažení zletilosti (§ 974 NOZ).

Opatrovnictví

Rozlišujeme tyto druhy opatrovnictví:

  • Kolizní opatrovnictví (kolizního opatrovníika jmenuje dítěti soud, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné, a jiné osoby na straně druh)
  • Pro správu jmění dítěte
  • Z jiného důležitého důvodu

Výživné

NOZ nadále upravuje vyživovací povinnost:

  • Mezi manžely
  • Mezi rozvedenými manžely
  • Mezi rodiči a dětmi
  • Mezi potomky a předky
  • Výživné a úhradu některých nákladů neprovdané těhotné ženě nebo matce

Placení výživného

Podle současné právní úpravy se kromě některých zvláštních případů platí výživné vždy jednou měsíčně. Toto pravidlo NOZ ponechává, avšak také připouští, aby soud rozhodl o výživném i jinak. Osoba povinná a oprávněná se mohou dohodnout na jiném režimu, který jim bude vyhovovat.

zdroj:http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/rodinne-pravo/obecne